Hoci je vyštudovaným inžinierom a pracoval aj ako bankový manažér, jeho celoživotným poslaním sa stalo zlepšovať vzťah otcov a detí. Petr Suchý, zakladateľ Tátohraní.cz.

Hrou sa deti vyvíjajú prirodzene

Petr Suchý

Zaujalo ma, že váš projekt Tatohrani.cz chce posilniť úlohu otcov vo výchove detí, ale zmysel i názov projektu je hra. Začína výchova hrou?

Já bych byl rád, kdyby výchova hrou začínala. Hra je přirozený způsob, jakým se děti rozvíjejí. Tátové si často dokážou hrát jako malí kluci, a tak se vlastně svým dětem přibližují. Při společném hraní pak navazují velmi těsný kontakt, ve kterém si děti budují důvěru k otci, poznávají ho a skrze něj pak mohou poznat i mužský svět.

Viete si predstaviť otcovstvo či rodičovstvo bez hry a zábavy?

Já ne. Pro mě je hra základem, ve kterém navazuji hlubší kontakt nejen se svými dětmi, ale i s těmi cizími. Ve hře se rozpustí nedůvěra, ostych a další bariéry, rozvine se radost, spontánnost a od určitého věku schopnost spolupracovat. Hra je vlastně bezpečná simulace řady situací, do kterých se děti i dospělí mohou dostat. Mají tak možnost se na to připravit. Vyzkoušet si, co funguje a co ne. Bez možnosti takové simulace by byl život mnohem drsnější a nebezpečnější.

Ve hře se rozpustí nedůvěra, ostych a další bariéry, rozvine se radost, spontánnost a od určitého věku schopnost spolupracovat.

Prekvapuje ma, že je potrebné učiť sa hrať a zabávať. Zabudli sme sa hrať? Ako otcov znova učíte hre?

Nemyslím, že bychom si úplně zapomněli hrát. Spíše máme tendenci zábavu odkládat nebo se věnovat zábavě konzumní (filmy, televize).

Starší děti i chlapi často hrají počítačové hry. Tam sice musí zapojit myšlení, ale tělo chátrá. Takže hrát si umíme, jen záleží na tom jak.

Hrát si spontánně, prožívat radost při jednoduché hře na honěnou si spousta chlapů nedovolí. Není potřeba je učit si hrát, jde spíše o to, vytvořit prostor, kde mohou opustit své obvyklé role a skočit do role dítěte, oddat se prožitku ze hry. Oni si pak často i vzpomenou, co rádi hrávali jako kluci a už to jde samo. Tam, kde to jde ztuha, mám postupy, jak to v nich probudit nebo někdy je to i naučit. A nejlepší učení je primárně přes zážitek. Takže hrajeme takové hry, které se v určitý okamžik pro danou skupinu nejvíc hodí. O tom se můžete dozvědět více v mém ebooku Tátohraní, který je zdarma ke stažení.

Výchova ale nie je len o hre. Kedy nastupujú hranice či pravidlá a hru musíme zastaviť? Sú aj také situácie?

Hru musíme zastavit vždy, když začne hrozit nebezpečí úrazu. Já už po letech praxe takovou situaci vycítím automaticky. Děti jsou buď tak zapálené do hry, že přestávají vnímat okolí nebo se naopak některé nudí a překážejí ostatním či opouštějí prostor.

Neviete sa hrať? Začnite schovávačkou a naháňačkou

Pokiaľ sa už otec dlho nehral a chcel by to hneď – tu a teraz – skúsiť, čo odporúčate? Ktorou hrou treba prelomiť ľady a vyskúšať niečo nové?

Začal bych nejjednoduššími hrami – na honěnou a na schovávanou. Jen je třeba k tomu přistupovat s nadhledem a nečekat, že se to hned napoprvé povede. Úspěchem může být už jen to, že se děti od táty vzdálí a schovají se.

Ktoré sú vaše obľúbené hry?

Čarodějnice, obři a skřítci. Tato hra kombinuje jak pohyb, tak komunikaci. Děti si trénují dosažení dohody bez dospělého. A to je dnes potřeba, podporuje to samostatnost a zodpovědnost.

Cieľom výchovy – alebo aspoň jedným z cieľov – je naučiť deti žiť správny i zdravý život. Život však nie je hra. Dá sa ale hrou naučiť k životu?

Hra určitě významně přispívá k zdravému rozvoji osobnosti. Vzpomeňme na Komenského “škola hrou”. Koneckonců zážitková pedagogika, která hru hodně využívá, ukazuje, že učení prožitkem je mnohem efektivnější než typické školní učení.

Hra významně přispívá k zdravému rozvoji osobnosti.

Túto otázku ste už museli dostať aspoň tisíckrát, ale čo vás viedlo k Tátohraniu a prečo celý projekt vznikol?

Protože mám kroužky ve školách a školkách, pracuji s kluky i holkami a vidím, jak moc jim schází mužské vzory. Protože pozoruji mladé lidi v praxi, a vidím co všechno neumí. Mohli by se to naučit od starších mužů, ti ale ve školství chybí. A nakonec také proto, že já sám jsem se naučil od zralých mužů spoustu věcí, které jsem jako mladík neuměl a zpětně vím, že to byla moje nevýhoda.

Tátohraní, Petr Suchý

Chýba mužský vzor

Aké sú to mužské vzory a čo majú deti naučiť?

Tak tohle je téma na několik článků.

Základní idea je ale jednoduchá. Do doby průmyslové revoluce mohl být syn od určitého věku spolu s otcem celý den a učil se od něj spoustu věcí. Průmyslová revoluce ale odvedla muže do továren a kluci ztratili kontakt s běžnou denní mužskou praxí.

Bohužel došlo po 2. sv. válce k feminizaci školství, a tím pádem zmizeli i ty poslední zbytky mužů z dětského denního života. Děti tak vidí muže primárně hlavně ve volném čase a získávají tak zkreslený pohled na mužský svět.

Učitelů jen tak nepřibyde, takže jediná možnost je obnovit přirozené mužské vzory, což jsou táta, děda a strýc. Kluci by se od nich měli naučit spoustu věcí – jak komunikovat s cizími muži, jak si stát za svým, pochopit rozdíly mezi muži a ženami v oblastech jako je myšlení a cítění, jak vydělávat peníze, jak projevovat lásku ženě atd. Pokud to vlastní táta nebo děda také neumí nebo nejsou k dispozici, což se může stát, tak je potřeba najít si jiného vhodného učitele nebo vzor. Pokud nevíte jak nebo kde, stačí mi napsat.

Jediná možnost je obnovit přirozené mužské vzory, což jsou táta, děda a strýc. Kluci by se od nich měli naučit spoustu věcí.

Ako je to so vzťahom otca a dcéry? Niekedy sa mi zdá, akoby sa otcovia boja prejaviť svoju lásku dcéram, akoby sa za ňu hanbia. Ako na to?

Často je to tak, že daný táta dostal sám málo lásky. Potom neví, jaké to je a neumí to předávat dále. A jsou tu také kulturní vlivy – muž má být úspěšný, silný, výkonný … ale pečující a láskyplný? To se moc nenosí. Přitom není potřeba být nějak extra citlivý. Začíná to tím, že si na svoje holky udělám čas a poslechnu si, co potřebují. A když je v mých silách jim s tím pomoci, pak to prostě udělám. Ale to neznamená koupit jim nový mobil. Spíše jde o to spolu trávit čas a přijímat je takové, jaké jsou. To v dětství potřebují nejvíce, ale samy si to zatím neuvědomují.

Muž má být úspěšný, silný, výkonný … ale pečující a láskyplný?

Tátohraní.cz je dnes veľký projekt, robíte tábory, píšete blogy, tvoríte videoseriál, organizujete semináre či konferencie. Je to už vaša životná náplň alebo to stíhate popri iných pracovných povinnostiach?

Beru to jako své životní poslání, ale protože mě to zatím ještě úplně neživí, pracuji příležitostně jako IT konzultant.

Je možné už dnes vidieť nejaký “reálny” prínos Tátohrania? Viete už povedať, že to zlepšilo vzťahy rodičov a detí alebo že je o pár “lepších” otcov viac v Čechách?

Chlapi, kteří odjíždí z mých akcí, říkají, že najednou zjistili o svých dětech mnoho věcí, které si vůbec neuvědomovali. A jsou za to vděční. To mi pro začátek stačí.

E-book Tátohraní
E-book Tátohraní

Ako si nájsť na deti čas

Jednou z tém vašich seminárov je aj nedostatok času, ktorý majú rodičia na deti. Prečo je dnes “čas” vzácny zdroj?

Protože máme mnoho příležitosti, jak ho využít. Za socialismu byly tyto příležitosti omezené a tak byl času dostatek.

Nie je niekedy len sebaklam, že “nemáme čas”? Čas máme, ale ako ho využiť správne?

To, že čas využíváme ke zbytečným aktivitám, je jen důsledek toho, že se sami v sobě nevyznáme, a tak nevíme, co opravdu k životu potřebujeme. Já jsem byl kdysi v permanentním presu, ale pak jsem si dal přání stát se sám sebou. Postupně jsem pochopil, co k životu potřebuji já a co naopak mohu dávat ostatním. Od té doby si využití času řídím po svém a jsem mnohem spokojenější.

Ako si teda nájsť viac času na deti?

To je náplň jednoho mého semináře, takže dát sem jednoduchou krátkou odpověď není snadné. Základem je zjistit, jaké máte potřeby a ty si naplnit. Pak se ujistěte, co v životě chcete dělat opravdu a ostatní věci omezte nebo je dělat přestaňte. Pak budete mít času dost.

Za rozhovor ďakuje Matúš Demko

foto: Tátohraní.cz

Pridaj komentár